Menší úvaha

Tak jsem se dneska rozhodla napsat něco kratšího na blog, zase po dlouhé době. V televizi jsem se právě dodívala na zajímavej divadelní záznam o jednom klukovi, kterej se zamiloval do holky, co byla, řekněme, trošku při těle (měla asi 110 kilo); jenže on zjistil, že mu záleží na tom, co si o něm myslí a co o něm říkají lidi okolo. Styděl se za ni a v závěru se s ní rozešel.  Jo, nadváha, to je potvora.

Já sama znám z okolí případy, kdy za to ty holky „při těle“ fakt nemůžou. Stačí jim, když sní o jeden rohlík víc než obvykle, a váha už leze nahoru. Jo, slyšela jsem od těch „šťastnějších“ hubených názory typu: „Tak proč s tím něco ta holka neudělá? Ať mi neříká, že se to nedá shodit“. No, já si myslím, že některý holky to prostě mají v genech. Snad se ale dokážou i víc radovat ze života než ty hubený, posedlý hlídáním váhy.

I já jsem bohužel z těch, co se starají o takový povrchní věci, jako třeba jestli jsem náhodou kilo nepřibrala. Jo, za poslední dobu rovnou dvě. A už s tím musím něco udělat! Diety naštěstí ještě nedržím, to mi za to opravdu nestojí. Ale všecko na mně by vždycky mohlo být lepší…

…Pevně věřím, že ale nikdy nedojdu do extrému. Všechno má svoje hranice a anorexie nebo bulimie jsou svině. Vždyť co z takových lidí potom je? …Trosky. Každej by si měl užívat života, být rád za to, co má…za to, že se narodil zrovna tady, kde jsou skvělý podmínky k životu. No ne? Chtěli byste snad raději bydlet v Africe, v Indii, v Číně? Já teda ne.

Někdy si říkám, jak jsem na tom špatně. Ale když to neberu zrovna tak pesimisticky, mám se vlastně úplně skvěle.

Někdy si taky říkám, jaký by třeba bylo mít nějakou dobu peníze. Tím myslím pořádný peníze. Jen si vyzkoušet, jaký to je, než se člověk začne nudit. Jo, myslím si, že jinak to ani dopadnout nemůže. Jaký to asi je, když si můžete koupit všechno, na co se podíváte? …Jaký to asi je, když si můžete „koupit“ i lidi?! Ale mají vás pak ještě opravdu rádi, nemají rádi spíš vaše peníze???

Ale to už jsem od té váhy zase trošku odbočila. Píšu to, co mi zrovna lítá v hlavě. Doufám, že jsem vám aspoň nasadila pár brouků do hlavy. A tady jsou otázky, o kterých se klidně můžete rozepsat v části „Diskuze“. A byla bych vám za vaše názory dost vděčná.

1.       Kdybych měl/a nadváhu, jak bych se cítil/a, držel/a bych diety a dokázal/a bych si ze svýho stavu dělat srandu nebo bych po večerech spíš brečel/a do polštářů???

2.       Vadilo by mi, kdybych měl partnera/partnerku opravdu při těle? Děsil/a bych se reakcí okolí nebo bych si toho vůbec nevšímal/a? Styděl/a bych se jej/ji brát mezi lidi?   

Co říct na závěr. Asi jen to, že na holky(a už i na kluky) je v dnešní době vyvíjenej fakt velkej tlak, co se týče vzhledu, chování, postavy... Možná by bylo příjemnější žít v nějaké trošku jiné době, kde by tomu tak nebylo…Nebo někde, kde nejsou tihle povrchních lidi, co dají jen na to, jak člověk vypadá a už je nezajímá to, jakej opravdu je…Tak to je můj názor.