Rock for people aneb Můj první fest

Byla jsem přemluvena, abych jela s pár kamarády na (můj první) fesťák. V tom stejným termínu jsem sice už měla naplánovanej výlet na Pálavu, ale řekla jsem si, že bych možná chtěla něco jinýho než jen vidět hezkou přírodu. A jelo se.

PRVNÍ DEN (3.7.)

Vstala jsem kolem osmé ráno, dochystala věci, nasedla na bus, pak na vlak a zase na bus směr Hradec Králové. Měla jsem štěstí – na zastávce jsem byla relativně brzo, takže jsem nemusela v autobuse stát jako pár „opozdilců“. Cesta do HK trvala ani ne tři hodiny. Zavolat kámošům, na hotel, rychle převlíct a na fest!

Na místo jsme dorazili taxíkem kolem třetí hodiny odpoledne. Po vstupní kontrole se rychle rozhlídnout po areálu a najít nejblížší místo, kde prodávají pivko---na programu byla sice spousta zajímavých skupin, takže někdy nebylo zrovna lehký si vybrat mezi těma, který hrály současně, ale jindy se zase šlo „kamkoli“, protože jsme ne všechny skupiny bezpečně znali. Někdy to byla výhra, jindy bylo lepší se sbalit a jít dál.

První den jsme stihli Mig21, Horkýže Slíže, z dálky jsme slyšeli Uhlíže a Tři sestry, a nejvíc jsme se těšili na závěr večera: Kaiser Chiefs. Zrovna když měli jít na stage začal pořádnej slejvák, blesky lítaly na všechny strany...ale to nikomu nevadilo. Atmosféra byla parádní, Kaiseři předvedli skvělý výkony a zahráli svoje větší i menší pecky, jak se očekávalo.

Zpátky jsme se vraceli celí promočení tak kolem jedné hodiny. Taxíky samozřejmě všechny zabraný a tak nám nezbylo nic jinýho než si zavolat kámoše, kteří odjeli už dřív na ubytovnu, aby pro nás přijeli. Chudáci, zrovna předtím vyčistili auto...

DRUHÝ DEN (4.7.)

Vzbudila jsem se kolem desáté hodiny. A hned prý: „Za čtvrt hodiny máme být dole!“. Si dělají srandu, ne? Rychle jsem utíkala na záchod, vyčistit zuby, do sprchy, oblíct a dolů. Moje zpoždění bylo nakonec asi jen dvacet minut :).

Pořád ještě trochu pršelo, tak jsme se nejdřív jeli do jednoho obchodního centra najíst (hranolky už jsem na snídani neměla fakt dlouho!), podívat se na program kina... Zjistili jsme, že filmy tu začínají až tak kolem druhé hodiny a protože bylo teprve po jedenácté, vydali jsme se do non stop baru. Kluci si zahráli kulečník, my jsme si daly koktejl a chvilku se bavily. Nakonec ještě stolní fotbálek (hmm, stolní fotbalistka ze mě nikdy nebude!) a už se šlo na kino.

Část z nás šla na Hancocka, ta druhá na Sex ve městě...Jo, Hancock byl sice docela sympaťák, ale všichni už jsme se zase těšili na fesťák.

Když jsme dorazili, přestalo pršet a začalo to vypadat docela dobře. Tentokrát byla na programu třeba Langerová, Vypsaná Fixa a noc patřila Offspringům. Podle kritiků, kteří psali o RFP se to prý Offspringům moc nepovedlo. Já si myslím, že jejich světelná show byla celkem povedená a zpěv se taky dal ustát :). Každopádně podle mýho názoru byli Kaiseři lepší; nejspíš i nejlepší skupinou festu. Aspoň z těch, který jsem viděla.

Po The Offspring byl v plánu Red Zone stan s diskoškou do čtyř ráno. Když jsme tam přišli, hráli zrovna nějací divní týpci s kytarama, k tomu jeden přihřátej DJ a starší zpěvák...Northern Lite. Nejdřív jsem si říkala, to budou nějaký sračky. Ale opak byl pravdou. Northerni se ukázali v nejlepším světle. Koneckonců, z jejich představení si můžete na netu dohledat spoustu povedených fotek :) .Měli „štěstí“ na fotografa.

Po Northernech nastoupili dva DJové, a ti už zůstali na stagi do čtyř. Na Northerny sice určitě neměli (nemám moc ráda tu disco hudbu, kterou DJové „produkují“), ale i tak to bylo v pohodě.

Po příjezdu na ubytovnu jsme ještě do čtvrt na šest hráli karty a šli (až za světla) spát.

TŘETÍ DEN (5.7.)

Vstávali jsme kolem desátý – ubytovna musela být vyklizená do jedenácti hodin. Festivalová nálada už byla ale pryč – nikomu z nás se zpátky už moc nechtělo, navíc ty poměrně dobrý skupiny hrály až večer, takže bysme se potom těžko dostávali domů. A tak se vymyslel náhradní program – oběd a návštěva Zoo ve Dvoře Králové. Já (a myslím, že minimálně tři další lidi :) ) jsem byla už ale tak mrtvá, že jsem Zoo moc nevmímala a jen tak jsem přežívala a snažila se neusnout za chůze. Napadlo mě:Fakt se dá usnout ve stoje? Mně se to naštěstí nestalo. Na to bych asi nesměla v noci vůbec spát, kdo ví.

Potom jsme jeli do Prahy a já v sedm večer ještě domů busem z Florence.

ZHODNOCENÍ

Rozhodně nelituju svýho rozhodnutí jet na RFP. Teď ještě plánuju se ségrou jeden fest (vypadá to na Trnkobraní), kam bych si snad už vzala i foťák, abych si rozšířila fotogalerii a otestovala možnosti foťáku. Na RFP se mi s ním nechtělo tahat - někdy by s ním mohly být problémy (musela bych dávat pozor na déšť, na pivko, na lidi kolem, těžko se tancuje s foťákem atd.), ale jinak jsem mohla nafotit docela slušný fotky. Celkem jsem záviděla těm fotografům, co tam měli s sebou strašný „děla“ :). Příští rok už si snad foťák vezmu.

A český skupiny? Ty já moc nemusím...V iPodu mám tři (!!!) český písničky a tím to končí. Ale moje obavy se nenaplnily. Atmosféra parádní, lidi skvělí a musím uznat, že česká hudba možná není až tak špatná :) . Každopádně jsem si po festu dohledala spoustu písniček nejen od českých skupin, který mě zaujaly. Aspoň mám zas co poslouchat :) .