Zklamání jménem Invex

Na letošní veletrhy jsem se celkem těšila. Říkala jsem si, že výlet do Brna bude příjemně strávené odpoledne.
Omyl!
Letošní ročník byl propadák. Prý celý tenhle veletrh pomalu upadá už asi od roku 2000; letos to bylo obzvlášť vidět. Návštěvnost klesá, ceny za pronájmy prostor pro firmy ale zůstávají skoro stejné a z toho vyplývá, že firmy o svou (už skoro bezvýznamnou) prezentaci tímto způsobem nemají zájem. Vždyť si dnes můžou nechat udělat vlastní webové stránky, můžou se prezentovat na internetu mnoha způsoby...
Invex byl propojen jako obvykle s „veletrhem“ digitálních technologií, Digitexem, zabírajícím asi tři čtvrtě ze svého jediného pavilonu. V dalším pavilonu byl jakýsi „Franchise Meeting Point“; z příručky jsem nepochopila, o co šlo a ani mě to nějak nezajímalo. A poslední částí, kvůli které jsem sem hlavně jela, měla být Interkamera, respektive její první ročník na Brněnském výstavišti.
Vstupné 150 Kč/200Kč ve dny pro veřejnost a asi 500Kč v odborné dny je taky na pováženou.
Výstavní prostory byly celkem dost prázdné a prázdná místa z nemalé části zaplněna sedačkami, křesly a venku pár stánky s předraženou vodou a nějakým tím párkem. Hlavním „trhákem“ snad měla být největší televize na světě, o jejímž novém majiteli, Leoši Marešovi, psal už tak od úterý bulvár.
Když přemýšlím, co bylo nejzajímavější pro mě, tak snad prezentace Zoneru na Interkameře – nic jiného tam taky ani nebylo.
Žádnou z přednášek jsem bohužel nestihla (dorazila jsem až kolem 15.hodiny), takže nemůžu hodnotit, nakolik byla která z nich zajímavá; podle mě jich na těch pár dní nebylo málo, ale to je jen subjektivní názor.
Jediné, co jsem si z letošního areálu BVV odnesla, byl vlastně lístek na šalinu a dva časopisy. A příští rok už se tam opravdu nechystám.