V TV show

Tak jsem se rozhodla, že místo nějakýho trapnýho a nudnýho popisu sebe, kterej by stejně nikdo nečet, tu napíšu něco jako záznam z TV Talkshow. Jen jeden detail pro správný pochopení-tohle si jen myslím, a tohle říkám...jasný jak facka...Tak jdem na to.

P.N.:Příjemné ráno, dámy a pánové tady ve studiu i vy u televizních obrazovek. Vítejte v našem pořadu s názvem Deset minut s Pepou Novákem...Já jsem Pepa Novák a ...ha ha, pan režisér už na mě ukazuje, abych to trochu zkrátil...Ano, deset minut je deset minut. A proto mezi námi vítám prvního a...hm...dnes už asi i posledního hosta. A tady je, Michy!!!

Tak bacha, teď jdu já! Hm, aspoň hezký křesla tu mají, a ten Pepa taky není k zahození...Tomu může být něco mezi dvaceti a třiceti-ideál.

P.N.:Vítejte, Michy---mám vám tak říkat?

M:Ano, Michy zní líp než moje jméno-Michaela...Hm, publikum složený z pár „komparzistů“ nevypadá moc nadšeně...určitě samí burani z venkova*...tak jako já.

P.N.:Odkud jste k nám přijela?

M:Su od Brna. No, už se pár lidí usmálo, snad to tu nebude zas až tak strašný.

P.N.:Asi bych měl také dodat, proč tu vlastně jste...přišla jste si s námi popovídat o vašem novém blogu, a především také o sobě, že ano?

M:Mhm.

P.N.:Ehm, takže začneme u vás...co nejraději děláte?

M.:No, tak třeba...ze sportů tenis, pingpong(jooo vzpomínka na to, jak mi vloni rodiče na můj pingpongovej stůl položili „z dobré vůle“ cihly a úplně mi ho zničili, vždycky naštve!) nebo volejbal, a pak sleduju italskej fotbal a fandím českýmu hokeji. Dál taky focení-fotit věci kolem sebe, ne být focená; dál psychologie, jazyky-italština, angličtina, španělština plus z donucení němčina, hudba, což bude takový velký téma právě pro blog, dál nějaký ty zvířátka-doma mám už asi osm let krásnou kočičku a v akvárku pár nesmrtelných rybiček...

P.N.:A co do budoucna, co chcete dělat po škole?

M.:Psychologie nebo psychiatrie nebo jazyky, to by bylo fajn, ale kdo ví co se stane...Třeba se na to vykašlu a budu popelářka-ale i ty jsou přece potřeba, podívejte se na Neapol...Tam jim asi popeláři stávkují nebo co, hrůza.

P.N.: A teď k blogu. Co vás vedlo k jeho vytvoření? Na co vám bude?

M.:To už jsem tak nějak zmínila v jedné části svýho blogu. Chci psát o svých názorech na určitý věci, tak trochu o sobě, o svých kamarádech, o zajímavých věcech kolem mě...moje heslo bude něco jako „hlavně neunudit k smrti“, a toho se budu držet-případní čtenáři posoudí sami, jestli se mi to víceméně daří.

P.N.Náš čas se chýlí ke konci. Poslední otázka-Co mají dělat ti, co by se o vás rádi dozvěděli víc?

M.:Stačí nechat vzkaz na blogu, třeba s e-mailem, a je to vyřešený.

P.N.:Děkuji vám Michy, že jste mezi nás přišla, a vám, vážení diváci, tímto přeji ničím nerušenou noc, a to i těm z vás, kteří nás sledují jen z nespavosti. Dobrou noc.

(*buran z venkova-někdo z Brna a okolí)